Žádost o příjem Plán kliniky Fotogalerie

Oddělení NIP2 se nachází ve 3. NP budovy R s kapacitou 14 plně ventilovaných lůžek. Na tomto oddělení je poskytována následná intenzivní péče zejména pacientům závislým na umělé plicní ventilaci. Na oddělení NIP jsou přijímáni pacienti z akutního lůžka nebo překladem z lůžka NIP1, u kterých se neobnovila jedna nebo více životních funkcí. Pacienti jsou zpravidla po kritickém onemocnění, avšak ve stabilizovaném stavu, případně pacienti s dlouhodobě nepříznivou diagnózou (ALS apod.).

Historie

V roce 1997 se naše nemocnice (dříve Delta spol. s r.o.) přihlásila do 1. výběrového řízení MZ ČR na lůžka oddělení chronické resuscitační intenzivní péče – uspěli jsme. Po vzoru podobných oddělení v Evropě jsme založili první oddělení v ČR zcela samostatné a specializované pouze na péči o pacienty dlouhodobě závislé na dýchacím přístroji.  Původní oddělení mělo 5 lůžek, technické a přístrojové vybavení na úrovni světových pracovišť, specializovaný personál a „nekonečnou listinu čekatelů“ na uvolnění lůžka. Proto při komplexní rekonstrukci nemocnice v roce 2009–2011 byla stavebně upravena 2 patra pro zřízení nejmodernější 22 lůžkové stanice oddělení následné intenzivní péče.

Současnost

Oddělení je rozděleno na 4 moderní stanice s celkovou kapacitou 22 plně ventilovaných lůžek. Oddělení bylo největší v ČR a v Jihomoravském kraji jediné a v současné chvíli si drží prioritu v celé koncepci následné péče – 22 lůžek NIP, navazující oddělení DIOP s 20 lůžky a dále NLP s 50 lůžky a DOP s 50 lůžky. Pro klienty je tím zajištěna kontinuita odborné lékařské péče, ale také ošetřovatelské a rehabilitační. Všechna oddělení následné péče jsou přímo navázána na komplement nemocnice s okamžitou dostupností laboratorních vyšetření, zobrazovacích metod a specialistů v oboru chirurgie, ortopedie, interní obory a neurologie.

Celkem pracuje na oddělení NIP 29 sester specialistek, a 28 zdravotnických pracovníků, rehabilitační plán stanovujeme pro každého pacienta individuálně a na realizaci se podílí 10 fyzioterapeutů.

Vedoucí lékař – prim. MUDr. Renata Foltýnová – je na oddělení od jeho vzniku, péči o dlouhodobě ventilované pacienty se věnuje již 23 let a účastní se koncepce budování chronické resuscitační a dlouhodobé následné intenzivní péče v ČR od roku 2000. Naší prioritou je pokračovat v péči zahájené na akutním lůžku s cílem  doléčení stavu a návrat pacienta do domácího prostření v co nejlepší kondici. V ostatních případech zajistit důstojný pobyt na specializovaném oddělení. Za celou dobu prošlo oddělením 575 pacientů. V roce 2019 se domů vrátilo 12 plně soběstačných pacientů pouze 1 s DUPV. Další 2 byli přeloženi do rehabilitačního ústavu a poté domů a 7 pacientů bylo přeloženo na NIP/DIOP. 

Průměrná doba hospitalizace na našem oddělení je 96 dní a počet pacientů odpojených od dýchacího přístroje je průměrně 30 %.

Naše výsledky jsou srovnatelné se světovými pracovišti a byly nejednou oceněny ať již zástupci odborných společností, zdravotních pojišťoven i Ministerstva zdravotnictví. 

Lékaři jsou specialisté v oboru anestezie a intenzivní medicíny. Sestry mají praxi z oddělení ARO a JIP různých oborů, staly se základem týmu a postupně jsme si vychovali vlastní personál s důrazem na erudici v nejnovějších trendech ošetřovatelství, léčby dekubitů, bazální stimulace a specifické péče o pacienty dlouhodobě hospitalizované.

Spektrum našich klientů můžeme rozdělit do 5 skupin:

• Pacienti po úrazu mozku nebo míchy
• Pacienti se zhoršením chronického plicního onemocnění – astmatu nebo obstrukční plicní nemoci
• Pacienti s neurologickým onemocněním vedoucím ke ztrátě svalové síly
• Pacienti po srdečním selhání
• Pacienti po těžkých operacích

Průměrná doba hospitalizace na našem oddělení je 180 dní a počet pacientů odpojených od dýchacího přístroje je průměrně 35 %. Počet pacientů, kteří od nás byli předáni do domácí péče, byl v roce 2012 sedm a v roce 2013 dvanáct.

Naše výsledky jsou srovnatelné se světovými pracovišti a byly nejednou oceněny ať již zástupci odborných společností, zdravotních pojišťoven i Ministerstva zdravotnictví. 

Každý náš pacient má nejen jméno, ale i příběh a příbuzné a všichni patří do „rodiny našich klientů“. I po propuštění sledujeme jejich další osudy a mnozí naši klienti i jejich rodiny nás navštěvují dodnes. Ne každého můžeme vrátit domů. Je velké procento neurologických onemocnění, která mají pouze tendenci se zhoršovat, a víme, že dýchacího přístroje se tito klienti již nikdy nezbaví, ale i zde je šance zajistit domácí ventilaci a zacvičit rodinu v péči o pacienta v domácím prostředí.  A tam, kde není ani tato cesta, je naše práce o to podstatnější, zajistit pro pacienta ty nejpřijatelnější podmínky, umožnit maximální přítomnost rodiny, používání vlastních předmětů denní potřeby i oblíbených „hraček“, vyzdobit pokoj fotkami, obrázky, vybrat výmalbu pokoje podle přání, pouštět oblíbenou hudbu, vzkazy od příbuzných nebo vybírat programy v televizi. Pro pány mít nastudované výsledky sportovních utkání, s dámami probrat ženské časopisy, vybrat barvu na vlasy a rutinní hygienu změnit na chvíli na kadeřnický salon. To vše jsou zdánlivé drobnosti, které pomáhají pacientům zapomenout na to, že jsou v nemocnici.

Na otázku, jaký je rozdíl mezi dlouhodobou intenzivní péčí a oddělením akutní intenzivní medicíny, když přístrojové vybavení a erudice personálu musí být stejné, máme tuto odpověď. Jsme samostatné oddělení, stranou nepřetržitého ruchu lůžek ARO, naši pacienti v noci spí a ve dne „žijí“ – i pro pacienty v komatu dodržujeme běžný denní rytmus, čas určený na hygienu, na cvičení, na stimulaci i na zábavu a to vše ve spolupráci s rodinou. Základem návratu do běžného života je začít znovu přijímat stravu a to bývá mnohdy nejtěžší úkol a každodenní časově náročný nácvik.   Nedílnou součástí je psychologická podpora pacientů a příbuzných, vždy jde o běh na dlouhou trať a vydržet, radovat se z drobných úspěchů a neztrácet naději při nelepšení nebo i zhoršení stavu je na naší práci nejtěžší. A musíme vyzvednout ještě jeden důležitý význam našeho oddělení, tím, že chronicky nemocného pacienta převezmeme z ARO, uvolní se zde lůžko, na kterém mohou zachránit život jinému člověku.

Příběhy našich pacientů

Nejsilnější je příběh první mladé dívky na našem oddělení. Ještě jí nebylo 18 let, jela s kamarády autem a havarovali. Kamarádce a příteli se nic nestalo, ona zůstala zaklíněna na zadním sedadle. Nekonečná doba než ji vyprostili, dechová tíseň a nenávratné poškození mozku, dlouhá hospitalizace na ARO, bezvědomí a čekání na výsledek. K nám byla přeložena v komatu, závislá na dýchacím přístroji s minimální perspektivou. Při pobytu na ARO fakultní nemocnice dokonce s rodinou mluvili o možnosti darování orgánů, tatínek nesouhlasil a dívka se po měsíci léčby u nás probudila, příbuzné poznávala, rehabilitace ji postavila na nohy a pro poruchu řeči začala komunikovat prostřednictvím počítače.

Na začátku roku 2013 dostal chřipku další z našich klientů. Tehdy ještě v plném pracovním vytížení se spoustou aktivit, ale jeho srdce to nezvládlo a selhaly i plíce. Vzhledem k velké nadváze, vysokému krevníku tlaku a cukrovce smrtící komplikace. Po měsíci se dostal k nám stále ještě s nepříznivou prognózou. Za další 4 měsíce odjíždí domů vlastním autem.

Nebo příběh mladého řidiče po autohavárii s těžkým poraněním mozku, kterého na specializované klinice nechtěli ani operovat a od nás odchází po 4 měsících po vlastních nohou a laškuje se sestřičkami tak, jak byl jistě zvyklý laškovat s děvčaty před úrazem.

Ne vše probíhá podle jednoduchého schématu a okamžitá dostupnost především chirurgického, urologického nebo gastroenterologického zákroku bez nutnosti akutního převozu na jiné pracoviště mnohdy výrazně zlepšila perspektivu našich pacientů.

Někteří pacienti s CHOPN III.–IV. stupně, k nám pro zhoršení stavu přicházejí i opakovaně, proto je veliká radost na obou stranách, když odchází domů i podruhé nebo potřetí.

V posledních letech přibývá pacientů s extrémní nadváhou, kteří vyžadují speciální přístup ve všech oblastech péče, proto v roce 2019 nás potěšili 4 pacienti s výchozí vahou nad 180 kg, kteří odchází domů „po svých“ a spontánně dýchající.

Za každým z našich pacientů je hluboký příběh osobní i rodinný, s mnohými zůstáváme v kontaktu a jejich úspěch je největší odměnou pro všechny, kteří se na jejich péči podíleli.