Osteochondrosis dissecans
Ortopedie
Osteochondrosis dissecans
Úvod
Osteochondróza (postupné uvolňování chrupavky) je dáno buď traumatickým poškozením hlezna např. při distorzích, nebo avaskulární nekrosou. Nejčastěji je defekt umístěn v posteromediální (navnitř vzadu) části talu nebo v polovině předozadní vzdálenosti na vnější části talu. Osteochondroza může být sdružena i se zlomeninami v oblasti hlezna. Klinicky může způsobovat bolesti a otok kloubu, posléze při uvolnění fragmentu až blokace kloubu. Častěji bývají postiženi sportovně aktivní muži, u kterých nalézáme zpravidla lézi na laterální straně talu. U žen je umístění častější na posteromediální straně.
Klasifikace a diagnostika
Klasifikace dle Berndta Hartyho:
I.stupeň - malá oblast komprese subchondrální zlomeniny bez porušení povrchu talu
II. stupeň - částečně odloučený osteochondrální fragment patrný na RTG snímku
III. stupeň – kompletně uvolněný fragment ležící v kráteru
IV. stupeň – fragment uvolněný do kloubu (myška)
Diagnózu stanovíme na základě klinického vyšetření a RTG snímku. Pořizujeme standardní předozadní a bočný snímek, můžeme doplnit snímek na vidlici v 25 st. Vnitřní rotaci bérce. K naprosto přesné lokalizaci a velikosti defektu použijeme magnetickou rezonanci.
Terapie
Čerstvé poranění I.–III. st. léčíme konzervativně. Naložíme sádrovou fixaci na 6–10 týdnů. V případě uvolněného fragmentu s tvorbou blokád kloubu přistoupíme k chirurgickému ošetření – odstranění kloubní myšky.
Při chronických potížích přistupujeme k artroskopickému ošetření defektu, a to u I. a II. stupně provádíme návrty defektu. Cílem je dosáhnout zlepšení prokrvení spodiny defektu a přihojení odlučující se chrupavky. U III. a IV. stupně se snažíme o reflaci fragmentu za účelem obnovení kongruence v kloubu. Opět provádíme návrty spodiny, děláme spongioplastiku a disent fixujeme nejčastěji vstřebatelnými piny. V případě nemožnosti reflace fragmenty extrahujeme a defekt následně můžeme ošetřit např. mozaikoplastikou (náhrada chrupavky).