Hlezenní kloub
Ortopedie
Hlezenní kloub (tzv. „kotník“)
Úvod
Artroskopie hlezna je za kolenním a ramenním kloubem třetím nejčastěji operovaným kloubem. Používáme stejné artroskopické vybavení jako u výše zmíněných kloubů. Operační řešení indikujeme u bolestivých stavů hlezna, u otoků a blokád.
Anestezie se také příliš neliší. Používáme nejčastěji celkovou anestezii, eventuálně můžeme požít anestezii svodnou (spinální, epidurální), nebo blokovou (lumbální či ischiofemorální blok). Operujeme v bezkreví s naloženým pneumatickým turniketem na stehno.
Poloha a přístupy
Poloha pacienta je na zádech s nohou vysunutou přes okraj operačního pole, nebo s dolní končetinou svěšenou přes okraj stolu (pro případ artroskopie předního hlezna) a nebo v poloze na břiše (pro případ optativy v oblasti zadního hlezna a paty). Někdy využíváme trakce za nohu ke zvětšení prostoru v hlezenním kloubu.
Pro přístup k přednímu hleznu používáme tyto dva základní přístupy:
- Anteromediální přístup: umístěn v úrovni kloubní štěrbiny mediálně od šlachy m. tibialis anterior. Nejprve si vyhledáme kloubní štěrbinu jehlou a poté jej naplníme cca 20 ml roztoku, poté z krátké incise a tupé preparaci podkoží zavedeme troakar a následně optiku. Dbáme, abychom neporanili n.saphenus a v.saphenu magnu.
- Anterolaterální přístup: také umístěn v úrovni kloubní štěrbiny, používáme prosvětlení kůže optikou, opět drobná incise preparace podkoží, poté zavádíme pracovní nástroj.
Přístupy k zadnímu hleznu:
- Posterolaterální přístup: leží v úrovni kloubní štěrbiny nad patní kostí vně od Achillovy šlachy. Dbáme, abychom neporanili n. suralis a v. saphena parva.
- Posteromediální přístup: leží lehce proximálně (výše) od úrovně kloubní štěrbiny nad patní kostí mediálně od Achillovy šlachy za mediálním kotníkem. Opět dbáme o to, abychom neporanili nervověcévní svazek.
Klinický obraz a vyšetřovací metody
Vyšetřujeme rozsah pohybu v kloubu, zaměřujeme se na vyšetření stability (inverse a everse nohy). Všímáme si také stavu kloubní výstelky a výpotku v kloubu a celkové konfigurace.
Z vyšetřovacích metod nejčastěji používáme RTG a ultrazvukové vyšetření, kterými dostaneme základní obraz o situaci v kloubu a případně o jeho stabilitě. Dále můžeme indikovat CT vyšetření, které nám dá i 3D přehled o kostěných strukturách v kloubu a k vyloučení poškození měkkých tkání doporučujeme MRI vyšetření.